Evropská válka 1. kapitola
16. 1. 2011
Poslední dobou se v Evropě stávalo opravdu hodně divných věcí.Státy se mezi s sebou začali hodně štvát a hádat. Jih začaly štvát názory středu, střed štval zase západ, ten štval východ se severem a takhle to šlo pořád do kola.Tyto problémy hodně rychle narůstali a všichni lidé čekali, až vypukne válka a ta opravdu brzy vypukla.Západní Evropa si s jižní vytvořila svojí alianci a napadla Střed Evropu.Ostatní státy raději vystoupily z NATO (pokud tam byly) a vytvářeli si nové aliance.
Aliance na jihu a na západě se jmenovala Spojenectví západu a jihu, východní Evropa měla alianci Východ a střední Evropa se severní nakonec spojila a jmenovali se Severostřední aliance.
Byla to válka opravdu strašná a ničivá, jakou si málokdo dokáže představit i když ze začátku tak nevypadala.
Seznámení s Davidem a Manfredem
Pomalu měla končit zima, ale tepla zatím moc nebylo ani sníh ještě neroztával.Ten rok byla dlouhá zima, ale Eliasovi a ostatním norským vojákům to ani nepřišlo, u nich to nebylo nic mimořádného.Nikomu ze středoevropanů o tom ovšem raději neříkali, protože je zásobovali alkoholem na zahřátí.Báli se, že by jim ho přestali vozit.
Aspoň, že nám to hnusný období zpříjemňuje ten chlast, pomyslel si Elias a dopil zbytek vodky, co měl v plecháči. ,,Ještě ti trochu doleju, chceš?Ale jenom trošku, protože s tim nechci moc plejtvat.Ten Čech,co to sem vozí říkal, že brzo nic nebude.“ Řekl Thomas, jeden Eliasovo kolega. ,,Jo, díky.“ Odpověděl Elias a znovu se napil.Po těch slovech se snažil co nejvíce vychutnávat.
,,Slyšel sem, že nás dneska někam zase pošlou.Nevíš kam?“ zeptal se.Thomas zakroutil hlavou a řekl: ,,To fakt nevim.Nejspíš někam blíž k jihu, předevčírem tam byl obrovskej útok a málem se ty parchanti západojižní dostali až k nám.Po tomhle tam určitě zůstalo málo lidí a my budem vyslaný jako posila.“ ,,Hm doufám, že tam aspoň bude taky něco na zahřátí.V týhle hnusný válce to trošku zpříjemňuje život.“ Odpověděl Elias a trošku se pousmál. ,,Neboj kamaráde.Tam prej Češi furt něco vozej.“ Elias se znovu napil a opřel se zády o promrzlou hlínu.Thomas nejspíše chtěl ještě něco říct, ale někdo na něj volal a tak rychle vyběhl.Elias zavřel oči a za chvilku usnul.
Prý na jeho kraj Východ vedl velký útok a Elias na to v poslední době pořád musel myslet a tak se mu o tom zdál sen.Šel po svém malém městečku, po ulici, kterou tak dobře znal.Byla to ulice ve které byl jeho dům.Běžel, aby ho co nejdříve mohl zase vidět.Už viděl kus zahrady, ale dům přes vysoké stromy nebyl vidět.Běželo se mu docela špatně a tak si poprvé všiml toho, co má na sobě.Měl na sobě plnou polní, na hlavě helmu a na zádech samopal.Přišlo mu to divné, protože si to před tím neuvědomil.Tak to ze sebe všechno strhal a běžel dál.
Najednou mu nad hlavou prolétlo několik bombardérů.Zaklonil hlavu, aby si je mohl prohlédnout, byly z Východu.Najednou se mu připomněla válka. ,,To snad ne“ řekl si pro sebe, rychle se rozběhl zpět pro samopal a začal do nich střílet, ale nic se jim nestalo, vůbec nic, brzy sice zjistil, že je to marné, ale stále se snažil to změnit.A v tom se ozvalo svištění bomby vzduchem a výbuch.Potom už jenom viděl, jak hoří střecha jeho baráku.Naštvaně zahodil svůj samopal na zem a běžel k domu.Šlehaly z něho obrovské plameny a hrozně čoudily.Potom se ozval další výbuch, ale tentokrát byl blíže…
Vzbudil se.Hrozně se lekl té rány.Přemýšlel, jestli ta rána byla v tom snu a nebo ne, ale když slyšel hlas poručíka jak na někoho řve, bylo mu jasné, že tahle rána ve snu nebyla a že ty dva mladý volove, co pořád dělají kraviny, zase dostanou trest.
Promnul si oči a zase vzpomněl na domov.Doufal, že nedopadl, jako v tom snu.Dopil zbytek vodky v plecháči a chtěl se jít projít, protože mu za tu dobu už docela začal mrznout zadek.Do zákopů skočil nějaký finský voják, kterého ještě předtím neviděl.
,,Všichni co maj s náma jet směr jih rychle všechno sbalit!Za 10 minut vyrážíme!A pohněte sebou, nebudem čekat!“ zařval.Všichni vojáci se zvedali ze země a sbírali svoje věci.Rychle si nastoupili před toho vojáka, ten je začal počítat, na všechny se podíval a řekl: ,,Dobře, nastupte si aut.“ Všichni začali nastupovat do aut.Thomas tam zůstal, Eliasovi to bylo docela líto, protože Thomas byl jeho docela dobrý kamarád.Ale měl tu ještě Sebastiana, toho sice ještě pořádně neznal, ale zatím to vypadalo, že to bude taky dobrý kamarád.
Sebastian si sedl vedle něj. ,,Tak co?Dneska si ňák zamlklej.“ Řekl.Elias se poškrábal po bradě a smutně řekl: ,,Docela mám strach.V našem kraji byl útok a já ani nevim kde pořádně a jestli všichni z rodiny a známý žijou.“ ,,A z jakýho si kraje?“ ,,Norland.“ ,,Ajaj, tam to prej bylo hustý, ale neboj.Hele já sem z Finmarku a tam sou takhle hnusný útoky teď pořád.“ ,,No, tam jo.“ Na chvilku se odmlčel a potom řekl: ,,Doufám, že se nikomu nic nestalo.Zkoušel sem volat všem.Všem.Tátovi, mámě, kámošum, sousedum.“ Sklonil hlavu. ,,Nikdo to nebral a k internetu sem se ještě nedostal.“ Dodal.Sebastian ho plácl do ramene. ,,Neboj, já tohle zažívám skoro pořád a zatím se nikomu od nás z rodiny nic nestalo.“ ,,Ale telefony ti berou, ne?“ ,,Jó, teď v poslední době jo, ale jednou se mi stalo, že všichni byli nedostupný a ozvali se až za tejden.Východ to tam tenkrát pěkně zbombardoval, ale všichni z naší rodiny naštěstí přežili.Neboj, já si myslim, že brzo ti brnknou.“ ,,Doufám Sebastiane, doufám.Bráchove a ségra se mi taky dlouho neozvali.“ ,,Hele, neděl si starosti.Já sem ti tak unavenej.Sme celou noc nespali, to víš noční hlídky.“ Řekl Sebastian a pořádně zazíval.Za chvilku usnul.
Cesta trvala docela dlouho a při vystupování musel Elias Sebastiana dlouho budit, spal hodně tvrdě.Všichni vystoupili z aut a ten voják, který je přijel nabrat, je vedl k zákopu.Koukali z něj všichni čeští a němečtí zvědavci.Ze zákopu rychle vyskočil nějaký český poručík a pozdravil toho vojáka, potom se spolu o něčem začali bavit.Elias byl moc vzadu, takže je neslyšel, ale bylo vidět, že se dobře znají.
Mezitím, co ti dva bavili se ozvala rána a několik výstřelů, všichni se lekli.Poručík něco rychle řekl a běžel do zákopu, tam řval na vojáky nějaké rozkazy.Fin řekl: ,,Tak hoši,konec flákání.Všichni do zákopu!.“ Všichni rychle naskákali do zákopu a pomáhali ho bránit.
,,To sou ty zapráskaný Italove, koukej.“ Řekl jeden norský voják Eliasovi.Elias si jednoho chvilku prohlížel, a potom po něm střelil, byl to dobrý zásah.Měl pravdu, na rameni měl našitou italskou vlajku. ,,Italove a Nizozemci.“ Opravil ho Elias, když si potom všiml, že jeden voják má na sobě Nizozemskou vlajku, Nor potřásl hlavou a potom řekl: ,,Střílíš dobře.“
Za chvilku přišel Sebastian. ,,No konečně sem tě našel Eliasi.Tohle bude velký, ale tady kluci říkali, že si brzo zvyknem, to je tu prej pořád.“ Elias si všiml, že se Sebastianem přišel jeden Čech a Němec. ,,To je David a Manfred.“ Řekl Sebastian.Oba se na něj usmáli a David řekl: ,,Hallo Elias.“ Elias kývl na pozdrav a potom jim řekl: ,,Hallo.“ ,,Rád tě poznávám Elasi, ale teď bohužel nemáme čas.“ Řekl Manfred.Tohle Eliasovi málem vyrazilo dech.Ten chlap snad ani není Němec, ta výslovnost, ten přízvuk, diť mluví úplně, jak rodilej Anglán, pomyslel si a odpověděl mu na to o něco horší angličtinou: ,,Jo, souhlasim.“ Všichni se přestali vybavovat a už se soustředili jenom na mýtinku před sebou.
Úplným tryskem přiběhli další nepřátele, vypadalo to, jako by se najednou někde vynořili.Hodně se jich schovalo za jedno velké sněhem zapadané křoví, odkud mohli bezpečně střílet do zákopu, protože na ně nikdo pořádně neviděl. ,,Tam něco bude.“ Řekl Sebastian, vytáhl granát, odjistil a velkou silou ho hodil do toho keře.Ozval se obrovský výbuch, do vzduchu odlétlo několik roztrhaných vojáků a hořící kusy toho keře a zůstal tam pořádný kráter.Sebastian se usmál ,,Sem to říkal, něco pěknýho tam měli schovaný.Jó brácha by měl radost.Je poručík, víš, ale bohužel nás rozdělili každýho jinam a tak sem ho dlouho neviděl.“ Řekl.Elias si vzpomněl na své bratry a sestru, ti také bojovali někde ve válce a nejhorší na tom bylo, že nevěděl kde.Už delší dobu se snažil o nich něco zjistit, aspoň jestli ještě žijí, bohužel mu nikdo nemohl pomoct.
Sebastian vzal do ruky další granát, ale než stihl odjistit, projel mu pravou paží zásah.Sebastian pustil granát na zem a chytl se za ruku, drkl při tom do Eliase..Elias se naštval, protože zrovna střílel a minul.Otočil se na Sebastiana, aby ho seřval, ale nedostal se k tomu, Sebastian se s bolestivým výrazem držel za ránu, na které mu přes oblečení prosakovala krev. ,,Sakra!Počkej.“ zařval Elias a hrabal po kapsách.Hledal obvaz, jeden u sebe měl, raději ho pořád nosil s sebou, ale teď ho nemohl najít.Asi sem ho někde ztratil, řekl si pro sebe.
,,To je v pohodě.“ Řekl Sebastian a zase zvadl do rukou zbraň. ,,No to teda nevim“ řekl Elias a stále se upřeně díval na ránu.Docela silně krvácela a to samozřejmě nebylo dobré.Sebastian nasadil úsměv, ne moc přesvědčivý, na Eliase vůbec nezabral.Zvednul se a začal hledat doktora.Když už ho viděl a chtěl na něj zavolat, někdo skočil do zákopu a praštil ho do hlavy.Elias ztratil vědomí a padl na zem.
Vzbudil se až po boji.Byl zády opřený o stěnu zákopu a vedle něj seděli Manfred a David. ,,Dobrý, žije.“ Řekl David a zasmál se. ,,Dyť ti říkám, že seveřani toho vydržej hodně.“ Řekl Manfred a drcl loktem do Eliase. ,,Jo, to jo.“ Odpověděl jim na to Elias ,,A Sebastian se zase fláká kde?“ Manfredovi a Davidovi povadl úsměv. ,,No… chudák.“ Řekl potichu Manfred.Eliasovi probleskla hlavou ta vzpomínka, jak Sebastiana zasáhla kulka a jak hledal doktora, ta rána krvácela docela hodně a jestli nezavolal doktora, mohl taky špatně zkončit. ,,Sakra já sem debil!“ zlobil se sám na sebe. ,,Já si klidně ztratim vědomí a muj kámoš umře.“ Sklonil hlavu do dlaní. ,,Ne, neboj, Sebastian žije.Sice přišel o dost krve, ale doktor, říkal, že to bude dobrý.“ Řekl David, aby ho uklidnil.Eliasovi se rychle.
Manfred se usmál a řekl: ,,Jo, vy seveřani vydržíte hodně, já to říkám furt.“ Všichni se na sebe smáli a Elias se potom zeptal: ,,Kdo mě to tak vyřídil“ ,,Ále, jeden Ital, skočil do zákopu a třískl tě sapíkem do hlavy.“ Řekl David. ,,A asi pořádně, ještě docela bolí.“ Odpověděl Elias a zasmál se.
Potom bylo dlouhé ticho, nakonec promluvil Manfred.Zvedl ze země láhev vodky a řekl: ,,Hoši připravte si ňáký nádobky připijem si.“ Elias a David si vytáhli svoje plecháče a Manfred jim nalil, potom si vytáhl svůj a nalil si taky. ,,Počkejte, na co si připijem?“ zeptal se Elias.Všichni se na chvilku zamysleli a David prohlásil: ,,Na nás na všechny tady v tom zákopu a hlavně na vás, obyvatele Skandinávie.“ Všichni tři plecháče zvedli a připili si.
Eliasovi zazvonil mobil.Zvedl ho a hned se mu zlepšila nálada, byla to jeho sestra.Volala ze západní fronty, kde si jim podařilo dobýt kus Belgie.Elias byl tak rád, že ji slyší, jediná z rodiny, která se ozvala. ,,Jo, my seveřani prostě vydržíme hodně.“ Řekl Elias.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
