Rytíři pod Luží
24. 8. 2010
Bylo pěkné letní počasí a pořádné vedro, občas zafoukal osvěžující vítr.Všichni se někde koupali, jenom Olda ne.Bazén měl teprve objednaný a tak na něj na zahradě kopal jámu.Kamarád Standa slíbil, že ve dvě mu přijde pomoct.Jenže Standa vždycky chodil pozdě.I tentokrát.Olda na něj čekal dlouho a v poslední půlhodině toho moc nenakopal, protože mu bylo velké vedro a byl po šichtě.Zvedl hlavu a chtěl si otřít pot z čela, když najednou zahlédl Standu. ,,Nazdar.Kde se zase flákáš?Měl si tu bejt už před třiceti minutama.“ Volal trošičku vyčítavě na Standu, když byl u branky. ,,Promiň Oldo.Diť mě znáš.“ Usmál se Standa.Olda se také musel zasmát. ,,Na stolku máš připravený pivo.“ Řekl a zaryl lopatu do země.Na něco narazil.Myslel si, že to je zase kámen, ten den narazil už asi na 20 kamenů a o jeden se mu povedlo zlomil svojí nejlepší lopatu.Měl z toho docela vztek, s touhle se mu špatně pracovalo.
Odkopl kus půdy a viděl tam něco železného a už hodně starého. ,,Ty Stando poď sem prosim.Je tu něco ze železa a je to velký.Jestli se to na nic nebude hodit, tak to můžem odvíst třeba do sběrny.“ Zavolal.Standa s velkou rychlostí přiskočil s lopatou.Kopali do země jako šílení.Byla to nějaká truhla.Hodně stará, protože se rozpadala.Olda ji typoval na období středověku.Opatrně ji vyndali a Standa ji otevřel.Byla v ní nějaká listina, nejspíš něčím napuštěná, protože pořád držela pohromadě.Bylo na ní něco napsáno, šlo to docela špatně přečíst. ,,Co tam je?“ ptal se zvědavý Olda a netrpělivě čekal až Standa bude číst. ,,Něco o ňákejch rytířích,“ Odpověděl Standa ,,sou někde schovaný v ňákym lese a čekaj až je někdo zavolá.“ ,,Aha a proč by je měl někdo volat?“ ,,Prej kdykoliv rádi pomůžou, protože je to jejich rozkaz.“ ,,Hm.“ Řekl Olda a čekal, co tam je dál. ,,Ňáký rytíři pod Luží.Sou podobný těm blanickejm rytířum.Sou na úpatí Luže a kdykoliv budem něco potřebovat, máme je najít a vzbudit.“ ,,Hm dobrá.“ řekl zamyšleně Olda ,,To je zajímavý.Hodně zajímavý.Je tam ještě něco?“ ,,Jo obrázek jeskyně kde sou schovaný a jejich erb.“ Olda byl v tu chvíli hodně zamyšlený.Standa na něj vyloženě civěl a čekal, co z něho vyleze.Olda se párkrát poškrábal za krkem a potom řekl: ,,Můžem je zkusit najít.“ Standa se trochu zasmál. ,,To budeme teda hledat dlouho.“ Olda se napil piva a pak odpověděl:,,Možná jo.“ Znovu se zamyslel. ,,Zajdu za naší partou a zeptám se jestli pudou s náma.“ Vzal si kolo a jel.
Přijel k domku dvou bratrů Matěje a Václava.Zrovna pracovali na zahradě.
,,Hoj Oldo co potřebuješ?“ ptal se Václav, když ho zahlédl u brány.Olda se zasmál a řekl: ,,Hoši našel sem se Standou truhlu ze středověku a v ní byl ňákej papír, tak se Standa koukl co tam píšou.Bylo t něco o rytířích pod Luží.Budete se určitě smát, napadlo mě, že je zkusíme najít.“ Matěj s Václavem se hrozně rozchechtali. ,,Dobře Oldo, dem tam s váma.“ Řekl Matěj.Olda poděkoval a jel dál.
Dojel k domu úplně u hranic s Německem.Bydlela tam Lenka.Zazvonil.Lenka otevřela a hned se ptala co potřebuje. ,,Hele našli sme ze Standou jeden papír a v něm psali o rytířích pod Luží.No a my je chcem hledat.Pudeš s náma?“ Lenka se také musela zasmát.Když se dosmála, řekla: ,,Jo jasně.Sem pro každou kravinu.“
Nyní jel ke škole, kde bydlel Tomáš.Tomáš chvilinku váhal, přišlo mu to praštěný.Ale nakonec řekl, že jim taky pomůže, protože to může být dobrá legrace.
Poslední kamarád s kamarádkou Honza a Blanka bydleli ve vedlejší vesnici.Byli to sourozenci.Přijel k nim na zahradu.Oba reagovali jako ostatní, v téhle situaci se smíchu opravdu nedalo ubránit, ale řekli, že půjdou.
Večer se všichni sešli na Skypu a dohodli místo srazu, mělo to být u kina v 8 hodin ráno.Všichni se tam sešli, Honza a Blanka vybavení věcmi AČR, ostatní Bundeswehrem.Vydali se tedy směr Luž.Chtěli prohledat okolí těsně pod ní, dokud tu jeskyni nenajdou.Šli dlouhou cestou obklopenou smrky a aby jim to lépe uběhlo, řekli si pár vtipů, na které si zrovna vzpomněli.Rádi chodili pěšky, protože to byli praví lidé z vesnice a nadšení trampové.Díky tomu jim cesta uběhla rychle a brzy byli na místě.
,,Tak kde to teď hledat?“ zeptala se Lenka.Olda chvíli popřemýšlel. ,,Hm asi hold budeme muset prohledat všechny světový strany.“ Řekl.Všichni se drželi, aby se nesmáli.Václav to už ale vydržet nemohl a vyprskl smíchy, ostatní samozřejmě také ne a přidali se k němu. ,,Tak dem teda?A nebo tady chcete dál plašit zvěř?“ zeptal se Olda a zasmál se, aby všichni pochopili, že si dělá legraci.Všichni popadli svůj vercajk a vydali se za Oldou.Standa rozbalil ten papír z truhly. ,,Hm od středověku se to tu určitě hodně změnilo.Ten obrázek nám teď určitě k ničemu nebude.“ Řekl. ,,Nejspíš,“ Potvrdil mu Tomáš. ,,ale radši si ho nech u sebe.“
Blanka najednou dostala nápad. ,,Hej lidi, mám nápad rozdělíme se na čtyři skupinky po dvou.“ Zavolala na svojí partu.Všichni se na ni otočili a kývali hlavami na souhlas. ,,No vidíš, to neni blbej nápad.“ Řekl Olda a rozdělili se do dvojic.Olda hledal s Lenkou, Standa s Tomášem, Honza s Blankou a Matěj s Václavem.Každá dvojice dostala za úkol prohledat úsek, který jim Olda ukázal.
Dlouho s Lenkou nemohl nic zajímavého najít.Hledali už snad 3 hodiny.Svůj úsek už prolezli několikrát a pořád nic.Už jenom čekali na objevy ostatních.Najednou Oldovi zazvonil mobil.Byl to Tomáš. ,,Hej Oldo poď do našeho úseku.Našli sme na kameni vytesaný jejich erb.Je to sice poníčený, ale je to určitě on.Ještě musim zavolat ostatní.Zatim.“ Olda s Lenkou vyběhli neuvěřitelnou rychlostí.
Když tam doběhli, všichni na ně už čekali.Na tom kameni byl skutečně erb Lužských rytířů, tři meče zapíchnuté do země.Olda se usmál a oba kamarády poplácal po zádech. ,,Koukej a je tam něco napsáno.“ Řekl Standa a ukazoval na místo pod erbem. ,,Boužel se to nezachovali celý.De s toho přečíst jenom slovo dole.Olda se tam rychle podíval.Opravdu to tak bylo. ,,Dole?“ zeptal se Honza.Tomáš se Standou kývali hlavami.Honza vytáhl svojí polní lopatku a řekl: ,,Tak to bude dole no.“ Začal pod kamenem kopat jámu.Ostatní se k němu přidali.A narazili na něco tvrdého, byla to kamenná truhla, o něco menší než ta železná.Honza ji opatrně otevřel.Opět v ní byl papír, rozložil ho a začal číst: ,,Milý čtenáři, mám tušení, že hledáš rytíře pod Luží.Co jiného se také dalo čekat?Jsou ukryti v jedné zapomenuté jeskyni pod touto horou.Je to místo velmi tajemné.Toto místo jest… a dál nevim no.“ ,,Co se děje.“ Ptal se Olda.Honza se na něho naštvaně podíval. ,,Koukej no, kus tý stránky chybí, no prostě je to utržený.“ Odpověděl naštvaně. ,,To nevadí.Dem hledat dál.“ Zvolal Olda.Všichni se smutně zvedli ze země a šli hledat dál.
Pomalinku začala padat tma a nikdo stále nic nenašel.Všichni byli unavení a tak rozbili tábor.Rozdělali si menší ohýnek, který krásně praskal a nakonec se rozhořel do obrovského ohně, až ho potom radši začali hasit.Václav všem řekl, že minulý den byl za knihovníkem Pepou a řekl mu o tom, co hledají.Pepa slíbil, že se v knihách o vesnicích v okolí Luže pokusí něco najít a trochu jim pomoct.Olda se začal nudit a tak přiděloval další úseky.Všichni si povídali asi do půl jedenácté a potom zdrchaní šli spát.
Ráno vstávali v osm hodin.Večer se totiž domluvili, že Honza na tuhle dobu nařídí budík na mobilu.Všichni vylézali ze stanů a pomáhali Oldovi dělat snídani.Po snídani si rozebrali svoje nářadí a šli na svoje úseky.Všichni pečlivě prohledávali každé místečko.
Matěj už jenom zklamaně chodil po místech, kde už s Václavem hledali a doufal, že něco přehlédli.Moc velké šance samozřejmě neměl.Václavovi zazvonil telefon.Rychle prohledával všechny kapsy, protože si nepamatoval, kam ho předtím dal.Nakonec ho našel a zvedl ho. ,,Co si našel Pepo?“ zeptal se. ,,Jednu pěknou knížku, kde o nich psali, ale nikdo neví kde jsou.Sou úplně zapomenutý.“ ,,Díky Josef, že sis na nás vzpomněl.My je zkusíme najít.A kdykoliv by ses dozvěděl něco novýho, neboj se zavolat.Volej kdykoliv.Jasný?Ahoj.“ ,,Jo, čau.“ Po tomhle rozhovoru šel za Oldou.
,,Hm, tak sem rád, že z toho papíru víme aspoň přibližně, kde sou, když jsou úplně zapomenutý.“ Řekl Olda.Potom se otočil na svoje kamarády a řekl: ,,Tak dem zase hledat.“ Všichni se zase rozdělili na svoje skupinky a šli prohledávat svoje úseky.Samozřejmě zase nic nenašli.Všichni už dávno přestali doufat, že něco najdou.Ale malá šance se objevila, když druhý den Václavovi zase zazvonil telefon.Pepa byl hodně nadčený. ,,Hele tak sem šel pokecat do hospody za hostinskym a byl tam Aleš s Pavlínou Randákovi a mluvili o tom jak koupili ten pozemek vedle Masánovejch a stavěj tam tý nejstarší dceři dům.No a prej při kopání základů našli ňákej rozpadlej hodně starej dům, ale fakt hodně starej.Tak tam pozvali ňáký odporníky a je to prej středověkej kostel.Poďte se na to když tak podívat.Sem tu taky.“ Václav ten hovor dal do reproduktoru, takže to všichni slyšeli.
,,Tak pudem tam nebo ne?“ ptal se Olda.Všichni řekli, že jsou zvědaví a chtěli by se tam podívat. ,,Tak dobře.Sklidíme tábor a mrknem se tam. ,,Hele nemusíte,“ řekl Honza ,, já to tu klidně pohlídám.Jenom mi to nafoťte a natočte.“ ,,A nebude ti to vadit?“ ptal se Standa. ,,Ne, běžte.“ Ujišťoval ho Honza a usmál se.Tak vyrazili.
Na pozemku u Randáků bylo hodně lidí.Kolem trosek kostela byli samí archeologové a specialisti na období středověku.Dokonce tam bylo i několik novinářů a Aleš říkal, že každou chvíli přijede i televize.Jeden z těch specialistů Vladimír Trna šel s Randákovými za novináři a ti je hned zasypávali otázkami. ,,Moment!“ zařval na ně. ,,Neřvěte na nás všichni najednou, to se opravdu nedá vydržet!“ Novináři ztichli a začali se jeden po druhém ptát.Za chvilku začali zase řvát jeden přes druhého.Vladimír jenom kroutil hlavou a Randákovi se hned začali smát. ,,Ticho!“ zařval znova Vladimír a měl co dělat, aby přes novináře byl slyšet. ,,Už sem vám to jednou řekl, po jednom!Jinak vám nic neřeknu a myslim to vážně!“ Novináři se lekli a snažili se nepřekřikovat.Standa měl za úkol poslouchat rozhovor a ostatní se snažili přes shromážděné lidi kostel vidět.
Novináři udělali rozhovor nejdříve s Randákovými a potom s Vladimírem.Dlouho se mluvilo o různých důkazech, že je opravdu z období středověku, z jakého období, z jakého materiálu, jestli je to pro tu dobu typický nebo netypický materiál, proč a jak byl asi zbořen atd.Byli to sice zajímavé věci, ale o něčem co by Oldova výprava potřebovala nemluvili a tak to Standu přestávalo bavit.Už chtěl jít za ostatními, ale najednou se Vladimír zmínil o nějakých kronikách.Všechno o nich vyslechl a potom běžel za ostatníma.Zrovna mluvili s Pepou a jakmile to Standa řekl, Olda okamžitě Pepu zaúkoloval.Nařídil mu ať sleduje co se bude dít s těmi kronikami a podává o tom zprávy.Rychle vytáhl mobil a naladil si na něj rádio, které na to místo přijelo a mělo o tom každý den večer o tom dělat rozhovory.Už by se toho asi moc nedozvěděli a tak Olda řekl, že se vrátí k táboru.
Vrátili se hodně pozdě.Honza je každou chvíli vyhlížel.Jen jak je zahlédl už začal volat svým hlasem, který snad přeřve všechno.Všichni zvedli hlavy a zrychlili krok, aby mu všechno mohli říct.Ukazovali mu fotky a videa ze svých fotoaparátů a mobilů, Standa vyprávěl, co všechno slyšel z toho rozhovoru a ostatní zase co viděli.Přes ty lidi toho opravdu moc neviděli, ale něco přece jenom jo.To, že tam jsou zarostlé nějaké tři kameny, každý věděl, ale nikdo nevěděl proč tam jsou.Zjistili to až Randákovi, když chtěli kameny z pozemku odvalit kousek dál a začít stavět.No a když tam začali kopat, zjistili, že tam je základ pěkné románské rotundy a tři kameny jsou z té stavby.Takhle si o tom povídali až do půlnoci a pak už šli spát.
Ráno, když všichni snídali, Oldovi začal zvonit telefon.Zvedl ho a slyšel hodně naštvaného kamaráda Radka Bednáře.Stěžoval si, že nějaký blbci chtějí ve vesnici postavit fabriku, která prý znečišťuje vzduch tak hrozně, že to snad ještě nikdo nezažil.A ujišťoval ho, že to není žádný drb, že i starostovi se to nelíbí a nikdo prý nechápe, jak k tomuhle některé úřady můžou dát povolení.Když se Olda zeptal, jestli vědí, že jejich vesnice je v chráněné krajinné oblasti, tak Radek odpověděl, že je to vůbec nezajímá a už začínaj opravovat, tu polorozpadlou továrnu, postavenou v době ještě před sudeťákama, která už nefunguje od roku 1986.Olda se naštval.Všem v táboře to řekl a všichni se také hned naštvali.Tohle přece nešlo!Takovéhle fabriky nemají v chráněné krajinné oblasti vůbec co dělat!Všichni tam chtěli jít a něco udělat, ale potom zjistili, že by vlastně nic nezmohli a tak se radši zase dali do hledání.Samozřejmě opět nic nenašli a takhle to trvalo několik dní.Pepa se neozýval, Luž už obešli celou dokola a pak ještě jednou, aby se ujistili, že nic nepřehlédli.
Olda už neměl náladu něco dál hledat.Ostatní tu už taky moc nebavilo a nejvíc je štvalo, když byli na německé straně a někdo jim volal.To potom museli běžet k Čechám, aby chytli náš singnál, protože by to zbytečně bralo moc kreditu.Uvažoval, jestli nebude lepší sbalit tábor a vrátit se domů, všechno se mu už totiž zdálo beznadějné.Ale Pepa jejich naději zvedl a zrovna ve chvíli, kdy Olda chtěl hledání ukončit.Zavolal Václavovi a vyprávěl co bylo zapsáno v kronikách z toho kostela.Psali v ní o rytířích pod Luží. ,,Ty rytíři prej nejsou úplně na úpatí hory, jsou asi 15 metrů od úpatí.Měli by bejt v ňáký jeskyni a nad jejim vchodem jsou zabodnutý tři meče, to je jejich erb.A jak ste nacházeli ty utrhaný papírky v truhlách, tak to utrhali ňáký chlápci z vedlejšího panství v roce 1317.Snažili se, aby se zapomnělo, kde ty rytíři sou.Prej je vyslal jejich pán, kterej chtěl jejich panství dobýt, ale stejně se mu to nepodařilo.Lidi na to přišli a nechali je popravit.Úplně zapomenutý ty rytíři ale nebyli, protože se všechno tohle zapsalo do těch kronik.“ Řekl. ,,Dobrá díky a nevýš třeba ještě ňákou přesnější polohu tý jeskyně?Třeba světovou stranu.“ ptal se Václav.Pepa se zasmál ,,No to vim.“ Odpověděl ,,Východ.“ ,,Fakt moc díky Pepo.“ Řekl Václav a běžel to říct svým kamarádům.
Všichni se zaradovali a vyběhli směrem na východ asi tak 15 metrů, jak říkal Pepa.Rozhlíželi se a Lenka zařvala: ,,Támhle!“ Všichni se otočili, kam ukazovala.Byla tam zasypaná jeskyně a nad vchodem byly zapíchané tři meče.Už byly hodně rezavé a skoro rozpadlé.Standa vytáhl ten obrázek, bylo to úplně stejné.Všichni okamžitě vytáhli svoje polní lopatky a hlínu s kamením odhazovali pryč.
Dokopali se do nějaké chodby.Byla tam pořádná tma a tak vytáhli svoje baterky.Všichni nedočkavostí skoro běželi a jak běželi v té tmě, najednou se na stěnách chodby se zapálili pochodně.Všichni leknutím couvli. ,,Bezva.Už je nepotřebujem.“ Řekl Standa a schoval svojí baterku do kapsy.Ostatní udělali totéž.
Ta chodba byla opravdu dlouhá.Na jejím konci byla velká místnost.Jak všichni do místnosti vešli, zůstali s vykulenýma očima a pusou dokořán stát.V místnosti bylo 6 postelí a na každé spal jeden rytíř. ,,To je teda něco.“ Řekl Honza a rytíři se okamžitě vzbudili.Všichni byli vykulení ještě víc.
Jeden z rytířů se postavil a šel k nim. ,,Mohu se zeptat co potřebujete?“ zeptal se.Olda odpověděl: ,,Dobrý den rytíři.My jsme vás nechtěli rušit, jenom jsme se o vás dočetli a chtěli sme zjistit jestli je pravda, že tu ste nebo ne.Noa ste.“ Rytíř se usmál. ,,Ne vůbec nás nerušíte.Ale jestli by jste někdy potřebovali pomoct, navštivte nás.A řekněte o nás lidem z vaší vesnice.“ Řekl. ,,To asi není moc dobrej nápad.Ty by vás otravovali kvůli každý kravině.“ Řekla Blanka. ,,Hm to je pravda.“ Potvrdili ostatní. ,,Ale to vůbec nevadí.My stejně nemáme co na práci.Víte o tom, že jste první lidé, kteří nás navštívili?“ řekl.Další rytíř přišel blíže k partě a všechny si pořádně prohlédl a potom řekl: ,,Podle toho jak vypadají vaše oděvy je mi jasné, že už uplynulo hodně času.Mohu se zeptat jaký se píše rok?“ ,,2010“ řekl Tomáš a tentokrát vyvalili oči všichni rytíři. ,,To už uplynulo opravdu hodně času.“ Řekl jeden z rytířů.A potom, když se vzpamatovali, si začali s pátrací partou povídat.Vyprávěli, jak na ně v roce 1311 jeden německý kouzelník seslal kouzlo nesmrtelnosti a jejich koním dal lektvar obrovské síly a rychlosti, potom někam zmizel a nikdo ho už nikdy neviděl.Potom vyprávěli jak se ukryli v této jeskyni a čekali, až bude v jejich panství zle a někdo je zavolá na pomoc a jak z toho, jak je nikdo pořád nevolal nudou usnuli a spali až doteď.Oldovo parta zase vyprávěla, jak na ně přišli, jak je začali hledat, jak Randákovi objevili starý kostel a jak se dozvěděli, proč se na ně zapomnělo a zrychleně řekli, co všechno důležitého se v ČR od jejich doby stalo.Potom jim vysvětlovali na co se používají baterky, foťáky, mobily a vysvětlovali, jak vypadají a fungují dnešní zbraně.Všichni rytíři nad tím jen valili oči.Povídali si hodně dlouho.Rytíři se jmenovali Miroslav,Jakub,Jan,Slavomír,David a Bedřich.
Potom Oldovi volal Radek.Říkal, že lidé z vesnice i z jejího širokého okolí začali demonstrovat proti té fabrice a že to pro ně zatím vypadá špatně.Olda řekl, že rozumí a telefon zaklapl.Rychle se obrátil na rytíře. ,,Možná by jste nám mohli pomoct.Byli by jste tak hodní?“ Řekl. ,,Bezva!“ zařval Jan a všichni si začali oblékat brnění,Olda jim mezitím vysvětloval o co jde.Potom otevřeli vrata do další místnosti a vytáhli z ní svoje mohutné koně a nasedli na ně. ,,Davidovo kůň bude mít povoz, nasedněte na něj a jedem.“ Řekl Miroslav.Když bylo všechno připraveno, vyrazili.David jel první a Oldova parta ho navigovala.
Dojeli k fabrice. David svému koni odvázal povoz a řekl: ,,Čekejte tady a jenom koukejte.My jim dáme ničit nám tu vzduch a přírodu!“ Rytíři pobídli koně aby si stoupli vedle sebe a vyrazili vpřed.Demonstranti jim jen tak tak uhýbali.Přeskočili bránu stáli přímo před vedením té továrny.Ti šéfové se rozesmáli a řvali na ně co je to dneska za demonstranty a potom se smáli ještě více.
Z jednoho auta vyběhl muž s pistolí, kterou vytáhl na zastrašení demonstrantů.Všiml si rytířů a vystřelil do vzduchu, rytíři mu okamžitě věnovali pozornost.Ten muž zařval: ,,Okamžitě pudete zase zpátky nebo zavoláme policii!“ Tentokrát se zasmáli rytíři.Sklopili si hledí na helmách a vytáhli svoje meče.Muž zamířil na Slavomíra pistolí a vyhrožoval, že vystřelí.Slavomír se k němu přibližoval a točil vesele mečem ve vzduchu.Muž ho varoval, že klidně vystřelí, protože to bude v sebeobraně a vystřelil.Kulka se od Slavomírova brnění odrazila a nic se mu nestalo. ,,My jsme nesmrtelní!Nemáte šanci!“ zařval Bedřich.Slavomír se rozběhl a tomu muži pistoli z ruky vyrazil mečem.Muž se lekl a začal couvat.Slavomír koně zastavil a začal se smát, když viděl, jak má ten muž hrozný strach a přimáčkl se zády na svoje auto.Sesedl z koně a dal mu pěsti, ale pořádný a železnou rukavicí.Muž upadl do bezvědomí a ti čtyři ostatní se lekli.To, že jsou nesmrtelní je děsilo stejně, jako pomyšlení, že dostanou pěstí těžkou železnou rukavicí.Jeden z nich to už nevydržel rozeběhl se pryč. ,,Nechte mi ho prosím.“ Řekl Jakub a ostatní kývli hlavami, že rozumí.Jakub vyjel obrovskou rychlostí až ho dohnal, potom vytáhl meč v pochvě a podrazil mu s ním nohy.Muž upadl na zem.Ti co zbyli se už o útěk nepokoušeli, protože zjistili, že je to nemožné.
Ten s podraženýma nohama viděl, že všichni rytíři obklíčili jeho kolegy a nevšímají si ho.Chtěl se zvednout, ale měl něco s nohou.Nejdříve si myslel, že je zlomená, ale po chvíli se mu podařilo vstát a dokulhal k pistoli.Zvedl jí.Napadlo ho jestli nejsou ti rytíři nesmrtelní jenom tam, kde mají brnění.A tak zamířil Janovi na krk těsně pod přilbou, kde nebyl ničím chráněný a vystřelil.Marně se pokoušel mu něco s tou pistolí udělat.Byli prostě nesmrtelní i bez toho brnění.Jan se otočil a muž do něj vystřelil ještě jednou.To už se Jan naštval pobídl koně do cvalu.Muž do něj vystřílel celý zásobník a potom strachem pistoli odhodil.Jan vytáhl svůj meč a usekl mu hlavu.Ti tři šéfové strachem padli na kolena. ,,Co chcete?“ zařval jeden z nich. ,,To vi víte.Chceme, aby naší krajinu nikdo neníčil těma vašema blbostma, jako sou tyhle fabriky.“ Řekl Miroslav. ,,My to ale už nechcem rušit.Víte co nás to stálo?!“ řekl druhý muž a zvedl se. ,,Hele hele, moc si nevyskakuj!“ zařval Bedřich a dal mu pořádnou facku, až to toho chlapa srazilo na kolena.Ten se chytl za tvář a radši se už nevyjadřoval.Olda rychle přelezl plot a běžel k nim.Cestou na ně řval: ,,A co povolení?Na takovouhle fabriku do CHKO by vám nikdo nedal povolení.Jedině, že by jste ho podplatili.“ ,,No!Jak je s tim povolenim?!“ řekl Slavomír.Ti tři se na sebe podívali a potom jeden z nich řekl: ,,Dobře, není pravý.Je falešný, ale vypadá dost jako pravý.Stačí?“ ,,Né!“ zaburácel David. ,,Už v životě se tady neukážete!A opovažte se to zkusit v jiný tý CHOK, nebo co tu teď je!My si to zjistíme!“ Muži slibovali, že už v životě nic podobného neudělají, naložili do auta toho v bezvědomí, toho mrtvého tam radši nechali a ujeli, jak nejrychleji to šlo.Dokonce i zapomněli otevřít bránu a zbořili jí autem.
Lidé se do ní pak řítili a volali: ,,Hurá!A´t žijí naši zachránci!Naši rytíři z pod Luže!Sláva!“ Rytíři jen řekli, že pro svoje panství udělají cokoliv a až je někdo bude hledat, ať se zeptá Oldovo pátrací party na cestu.A ať chodějí kdykoliv budou potřebovat pomoct.
O rok později
Začali velké povodně.Olda měl sklep a zahradu plnou vody a protože měl barák postavený na špatném místě, valila se mu voda do oken.Rychle běhal po domě a snažil se nějak utěsnit okna a zachránit nábytek.Nikdo by to vůbec nečekal.Je sice pravda, že už od rána pršelo, ale hladina všech řek,potoků a rybníků byla klidná a najednou se z ničeho nic hrozně zvedla.Auto musel odvést k hospodě, protože ta byla hodně vysoko.
Divil se, že mu ještě jde elektřina.Jeho sousedi na tom byli úplně stejně a proud už jim dávno nešel.Zapl si v kuchyni rádio, aby vůbec věděl co se děje.Zaplavené bylo celé okolí!Rychle začal ladit, protože mu vypadával signál, ale najednou zaslechl jak někdo zvoní u dveří a tak ho vypnul.Otevřel je a byla tam Lenka. ,,Co blbneš?“ zeptal se. ,,Du ti pomoct.“ Odpověděla. ,,Já to tu zvládnu.Běž domu, budou tě tam potřebovat.“ ,,Ne neboj, nebudou.Vodu máme jenom na zahradě a trošku ve sklepě.Naši to zvládaj dobře.Sami mi řekli, že mám pomoct kamarádum a já šla k tobě, protože ty seš na tom nejhůř.“ ,,Fakt?“ ,,Jo.Všichni ostatní mě poslali k tobě.K nám rychle na pomoc přijeli brácha se ségrou, takže to tam zvládat budou.A navíc náš dům je stará, poctivá, sudeťácká stavba a ta něco vydrží.“ ,,Bezva.Tak mi pojď pomoct s nábytkem, tahám ho do patra, aby se ve vodě nezníčil.A na půdě sou evakuovaný moji psi, tak se když tak prosím koukni jestli se mezi s sebou nervou.“ Řekl Olda a rozběhl se po chodbě plné vody do obývacího pokoje.Pořádně si při tom nabral vodu do holin.
Vytahali 2 skříně a jedno křeslo, když slyšeli traktor. ,,Jo to budou hasiči s pytlema písku.Dem před barák.“ Ale byl to Tomáš. ,,Oldo, Lení představte si zbořil se nám dům.“ Volal, když z toho traktoru vystupoval. ,,Pane Bože!“ vyděsil se Olda ,,A žijete všichni?“ ,,Jo, naštěstí jsme zjistili včas, že je špatnej a všichni jsme stihli utýct.Už mi bylo jasný, že u nás nic nezachránim a tak jsem vytáhl traktor, u hasičů naložil pytle s pískem a jel sem.Kdybys to viděl.Celá vesnice je zaplavená!Chudáci lidi budou potřebovat pomoc.“ Olda běžel ke skříni a začal si oblékat nepromokavé oblečení. ,,Kam děš?“ ptala se Lenka. ,,Pod Luž.“ Odpověděl Olda. ,,Dete se mnou?“ ,,Jasně, že du.“ Řekla Lenka. ,,Já taky.Nasedněte.“ řekl Tomáš a lezl zpátky do traktoru.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
